Opravuje padlé firmy a chce pozvednout i Pec pod Sněžkou. Ve Velké Úpě postaví malé byty s cenami z Prahy 1

Centrum Velké Úpy, městské části přidružené k Peci pod Sněžkou, nevypadá zrovna líbivě. Kdo jím projíždí směrem od Horního Maršova, nemůže si po pravé straně nevšimnout souboru zanedbaných staveb, které střed horské obce hyzdí. A dávají tak zapomenout na stavební a investiční ruch, který se jinak s rekreačními středisky pojí. Už brzy by se to ale mělo změnit – právě tady, pod lyžařským areálem Portášky, vznikne jeden z největších developerských projektů v Krkonoších.

„Vlastně to bude asi na dlouho poslední velký projekt v Krkonoších, protože na zelené louce ani na brownfieldu tady už nikde nic nepostavíte,“ krčí rameny advokát a investor Jan Langmeier. Právě on se svým fondem Aequitas Capital Investment hodlá Velkou Úpu přeměnit tak, aby se mohla stát druhým centrem Pece pod Sněžkou. A samozřejmě na tom vydělat.

Dotčené nemovitosti patří Aequitas už nějakou dobu, jenže zatím chybělo to nejdůležitější – potřebná povolení. Ta se podařilo definitivně získat až nyní. „Dohodli jsme se s městem, že v objektu pro ně vybudujeme dvě ordinace a dáme jim je darem. Vyřešili jsme i všechny další požadavky a máme platné stavební povolení,“ říká s viditelnou úlevou dvaačtyřicetiletý právník.

Projekt totiž nabral proti původním optimistickým předpokladům bezmála dvouleté zpoždění, během kterého Langmeier s kolegy upravili plány tak, aby byly víc v souladu s přáními a očekáváními radnice z Pece pod Sněžkou a místních občanů. To mimo jiné vedlo k tomu, že se mírně zmenšil objem celého komplexu – spolu s architektonickým studiem ABM ubrali jeden menší dům, který byl součástí původních plánů.

„Rezidence Pod Portáškami nakonec bude čítat 159 bytů, původně jich mělo být přes 170,“ vysvětluje Langmeier s tím, že zároveň drtivá většina parkovacích míst půjde pod zem a několik desítek z nich nabídnou k prodeji místním chalupářům a majitelům okolních nemovitostí. Součástí areálu bude i restaurace, fitness s wellness, zmíněné ordinace, prostor pro lékárnu a obchod se sportovním zbožím.

Co se nákladů týče, ty se budou pohybovat (včetně těch akvizičních) kolem miliardy korun. Langmeier počítá s tím, že se bude stavět ve dvou etapách, do roku 2030 by ale mělo být kompletně hotovo: „Už máme dva zájemce z řady velkých českých hotelových operátorů o provozování komplexu v režimu zvaném aparthotel.“

To znamená, že jednotlivé apartmány si koupí různí investoři, ale nechají je ve správě hotelovému řetězci, který se bude o rezidence starat a majitelům bytů bude vyplácet fixní nájem. Ve stejném režimu funguje například aparthotel Svatý Vavřinec v nedalekém centru Pece pod Sněžkou.

Byty ve Velké Úpě hodlají developeři prodávat s „pražskou“ cenovkou od 200 tisíc korun za metr čtvereční, drtivá většina z nich bude spíše menších, tedy 1+kk nebo 2+kk. „Poučili jsme se na našem jiném projektu Mlýn Herlíkovice, kde jsme udělali některé byty možná až zbytečně velkorysé. Je výhodnější se zaměřit na menší jednotky,“ zmiňuje Langmeier svůj první krkonošský projekt u skiareálu Herlíkovice ve Vrchlabí.

Rezidence Pod Portáškami budou navíc i díky tlaku radnice nadstandardně zelené – ve všech objektech se bude hospodařit s dešťovou a šedou vodou, budou je vytápět tepelná čerpadla, na střechách nebudou chybět soláry, všechna parkovací místa budou připravená na nabíječky pro elektromobily… „Samozřejmě to zvedá investiční náklady, ale z dlouhodobějšího hlediska to dává smysl,“ přiznává Langmeier.

Když dolistuje ve své smíchovské kanceláři brožurou s vizualizacemi nové podoby středu Velké Úpy, sáhne po iPadu a virtuálně se z Krkonoš přemístí na Šumavu: „Tam máme další projekt, kterému se teď hodně věnujeme.“ A ukazuje Aparthotel V Ráji, komplex čtyř budov na Zadově, které tam nahradí někdejší krajskou rekreační chatu známou jako Mládí.

I na jihu Čech by se podle něj mělo začít stavět v roce 2026 a hotovo by mělo být v horizontu dvou nebo tří let, půjde ale o menší projekt s 50 byty a celkovými náklady kolem 200 milionů korun. „Prodejní cena za metr čtvereční bude asi o čtvrtinu nižší než v Krkonoších,“ dodává.

Co se financování týče, hodlá spoléhat primárně na bankovní úvěry, které jsou nejvýhodnější. Aequitas Capital vypustil letos také další emisi dluhopisů, což zhodnotil i analytický server Dluhopisář. Dluhopisy ale používá jen jako doplněk financování v malém objemu, navíc úroková sazba je v případě bondů o dost vyšší než bankovní půjčky.

„Využijeme i prostředky od investorů z našeho fondu, ale i jejich očekávání o výnosnosti jsou vyšší, než za kolik vám půjčí banka,“ říká advokát, který je spíš než jako developer známý jako insolvenční správce a také jako bojovník s vydavateli prašivých dluhopisů. „Momentálně dělím svůj čas zhruba 50 na 50 mezi reality a právničinu,“ směje se.

Coby insolvenční správce se zvláštním povolením může řešit pády i velkých firem s objemem nad 100 milionů korun. Aktuálně mu soudy přiřkly například krach solární multimiliardové společnosti Nanosun, která se stala jednou z mnoha obětí ochlazení na energetickém trhu.

Jeho kancelář, která zaměstnává na tři desítky lidí, se věnuje také insolvenci skupiny Diversity Capital, která vybrala od několika tisíc lidí přes dvě miliardy korun a chlubila se mimo jiné tím, že spravuje prostředky malajského sultána. Její příběh detailně popsaly například Seznam Zprávy. V minulosti Langmeier řešil také dluhy, které zůstaly po skupině C2H padlého dluhopisového krále Michala Mičky nebo slovenské skupiny Arca Investments.

Autor: Luboš Kreč

Zdroj: https://cc.cz/…i-z-prahy-1/